Geopark Železné hory

Že tohle není jen hromada kamení z pole jsme ani my netušili. Děkujeme Josefu Zelenkovi za upozornění a poslaný text.

Při cestě ze Včelákova na Vyhnánov leží na pravé straně Farský rybník. Pokud před rybníkem odbočíme podél břehu skrz nálety a keře, tak po třiceti metrech narazíme na pozůstatek odvodňovacího kanálu z dolů na Včelákově. Odtud po dalších dvaceti metrech spatříme pahorek. Malý kopec, asi 1,5 metrů vysoký a po obvodu s mělkým příkopem. Dnes už nikdo neví, že se jedná o středověký hraničník a je zcela opomíjen.

Neznáme jeho jméno, pokud někdy nějaké měl. Objevil jsem jej teprve letos při výzkumné práci v terénu kolem dolování na Včelákově. Ve středověku to byla velmi běžná věc a častá. Takto se označovaly hranice v místech kde nebyl jiný výrazný bod v krajině. Formou sypaného kopce. Významnější hraniční místa mívala sypaný kopec vyšší, například tzv Žižkův stůl v Bílem Koni u Luže nebo v Hořicích poblíž poutního kostela Sv. Gotharda, který je vydáván za tvrziště2). Některé kopce byly sypané kolem kmene významného stromu. Pro označování hranic se využívaly přírodní tvary, převážně vrcholy kopců a potom významné stromy. Další značení hranic bylo tvořené uměle a to dřevěnými kosými kříži, nebo sypanými kopci či vyskládáním kamenných mohyl. Případně kombinované obojí.

Dnes je dochováno sypaných nebo skládaných hraničníků velmi málo. Zmizely z krajiny roznesením díky zemědělské, nebo stavební činnosti. Některé uměle vytvořená hraniční místa se nám však dochovaly v názvech. Takovým příkladem může být ves Loučná Hora nedaleko Smidar. Tam když přijedete, tak nevidíte žádný kopec, natož horu. Krajina kolem je mírně zvlněná rovina. V úvahu přichází, že vysoký sypaný hraničník se nacházel v místech, kde dnes stojí dřevěný kostel Sv. Jiří a ten nazývali Hora s přídomkem Loučná. Podobně je tomu v Horkách u Čáslavi. Taky zde je v podstatě zvlněná rovina a nasypané hraničníky nazývané Horky v běžícím čase byly lidmi zase rozneseny.

Na vybudování hraničníků se použila v dané lokalitě hlína, nebo hlína s kamením a někde byl hraničník jenom z kamene. Po těch kamenných se nám dochovaly názvy jako Kámen, Kamenec, Kamenice, Kameničky, Kamenná Horka a podobně. V některé literatuře se dočteme, že i některým potokům či řekám také lidé říkali Kamenice. Autor zapsal toto s velkým písmenem ‘K’. Přesněji se mělo napsat ‘kamenice’, asi tak jako když napíšeme ‘hranice’. Některé vodoteče totiž skutečně tvořily hranici. Takovým příkladem může být řeka Novohradka, nebo Chrudimka. Trochu matoucí pro čtenáře je, že tyto vodní toky v horních částech jsou skutečně kamenité.

Pro názvy hraničních míst se používal výraz, který vyjadřoval vyvýšenou a nejčastěji zaoblenou část krajiny, nebo také předmětu: hora, horka, kopec, vrch, hrouda, homole, kulich, klobouk, baba či babka3), balvan, kámen, hrb, hromada, bobek, čapka, hlava, hrobka a podobně. Tyto slova se použily pro názvy buď v základním tvaru, nebo s přídomkem, v množném čísle, či ve zdrobnělině.

Mnoho lidí si neuvědomuje a nevnímá jak velké množství názvů míst kolem nás souvisí s hraničením. S vymezením vlastnictví území a vytyčením cest. Rovněž tak příjmení. Příjmení nebyla jenom podle profesí a vlastností, ale také podle místa odkud rod pocházel.

Některé rody byly původem z hraničního místa a tak máme příjmení podle hraničních stromů jako: Bříza, Smrček, Dub, Topol, Javor, Babyka a další. Podle významných hraničních míst, které nesly názvy zvířat: Beran, Kobyla4), Orel, Sokol, Zaječice, Koza atd. Podle hraničních znamení: Kříž, Křížek, Červený. Podle míst v hraničních lesích5): Buda, Bouda, Budín, Budínský, Budka.

Příjmení, která se dochovala a vyjadřují pojmenování hranice, která byla podle přírodního tvaru, nebo uměle vytvořená, jsou také početná. Vyjmenuji alespoň některé z nich: Baba, Bába, Babka, Babáček, Babák, Babinec, Babinský, Balvan, Bobek, Čapka, Čapek, Čepica, Hlava, Hlavatka, Homola, Homolka, Hora, Horáček, Horecký, Horka, Horský, Hořice, Hořický, Hořovský, Hůrka, Hrb, Hrbek, Hrbeček, Hrobský, Hromada, Hromádka, Hromádko, Hrouda, Hřib, Hříbek, Kámen, Kamenec, Kamenický, Klobouk, Klobouček, Kopec, Kopecký, Kopeček, Kulich, Kulíšek, Kupa, Mohyla, Mohelnický, Vrcha, Vrchlavský, Vrchovský. K těmto příjmením samozřejmě i přechýlené formy.

Sejdeme se na hřbitově!

V čem kdo leží a čím je zakryt? A odkud vlastně jsou náhrobní kameny, a který se na co hodí? Pojďme po stopách hřbitovní geologie a odhalme nejzajímavější kameny.
Místo: Slatiňanský hřbitov, Průvodce: Jan Doucek, geolog, Předpokládaný čas: 40 - 60 minut. SRAZ 17:30 VSTUP U HŘBITOVA

A co se válí v práci na stole vám? Nám mamutí stolička.😀

Menhir na Podhůře – strážce severní brány našeho geoparku.
V roce 2013 byl v rekreačních lesích Podhůra vztyčen kámen z křemence starého 480 milionů let. Najdete ho na rozcestí tří cest, kde symbolicky spojuje CHKO Železné hory, Městské lesy Chrudim a geopark. Jsou do něj obtisknuty 3 dlaně, takže můžete vyzkoušet, zda ucítíte dotek dávné historie i sílu přírody. ✨