Kde jsme?
GPS: 49° 53′ 54.14″ N, 15° 49′ 22.72″ E
Nacházíme se ve střední části Národního geoparku Železné hory, při jeho severní hranici. Nacházíme se také při hranici Východočeské tabule, plochého území, které se rozkládá směrem na chrudimskou stranu a Železných hor, které zde tvoří lesnatý svah směrem na nasavrckou stranu.
Kde jsme geologicky?
Nacházíme se v Českém masivu, v území které náleží okraji české křídové pánve. Pozornost budeme věnovat horninám, které zde zůstaly jako svědectví po poslední mořské záplavě na konci druhohor.
Co tu bylo?
- 95 miliónů let
V průběhu druhohor dochází k postupnému rozpadání velkého kontinentu Pangea na jednotlivé zemské desky, které se posunují po plastické astenosféře.
Ke konci druhohor (mezozoika) se nachází naše území na severní polokouli, stává se součástí euroasijské desky. Podnebí bylo velmi teplé, mluví se o skleníkovém efektu, který způsobil zvýšení hladiny moří, čímž došlo k zalití velké části souší.
Ve svrchní křídě (části posledního útvaru druhohor) je naše území mělkým mořským průlivem, který postupně zalévá mělké a teplé moře. Nacházíme se v místech písečných pláží, z nichž vystupují pobřežní skály, o které se láme příboj. Žijí zde různé přisedlé organismy, jako jsou mlži (např. ústřice) nebo ramenonožci, různí korýši, ve vodě se hojně vyskytují žralokovité ryby.
Co je tu dnes?
Jižní okolí Škrovádu je budováno svrchnokřídovými sedimenty, které náleží okraji české křídové pánve, což jsou sedimenty, které v severních, středních a východních Čechách (v území, které pokleslo podél zlomů tzv. labské zóny) zanechalo moře.
Zdejší sedimenty mají stáří cenoman (první stupeň svrchní křídy), řadí se ke korycanským vrstvám. Jsou to tedy svědkové první mořské svrchnokřídové zátopy, nachází se v nich totiž zrníčka minerálu glaukonitu, což je zelený minerál, který indikuje mořské prostředí. Dnes zůstaly zachovány v mocnosti kolem 10 metrů, v podloží pod nimi se nacházejí mnohem starší horniny tzv. lukavické série, které směrem k jihu tvoří sousední horninové těleso, složené z porfyroidů, porfyrů a sericitických břidlic.
Hlavní zastoupená hornina jsou světle žluté až žlutošedé křemenné pískovce, kterým se říká kvádrové, protože mají typickou pravoúhlou lavicovitou odlučnost.
Pískovce jsou hrubozrnné až střednozrnné, místy se v nich vyskytuje i větší štěrčíkovitá příměs, to svědčí o tom, že se ukládaly v místech, kde bylo silnější mořské proudění. Původně nezpevněné písčité sedimenty byly postupem geologického času zpevněny, říká se, že prošly diagenezí. Skládají se z křemenných zrnek, mezerní hmota je vápnitá, jílovitá nebo železitá. Mají světle zelenou až hnědožlutou barvu, rezavě hnědý pigment je tvořen oxidy železa.
Co ovlivnil člověk?
Že se nacházíme v místech bývalé intenzivní těžby škrovádských pískovců dnes již téměř nepoznáme. Na místě bývalých lomů je přírodní rekreační areál s chatovou kolonií, kde na pískovcových stěnách trénují horolezci, kteří si zde vytvořili lezecké trasy různé obtížnosti. Jedním z vodítek, které ukazuje na umělý původ stěn je jejich téměř ideální rovnost, daná nejčastějším způsobem těžby kamene – řezáním velkými rámovými pilami.
Těžba pískovce u Škrovádu je doložena již v 16. století. V období od poloviny 18. do poloviny 20. století zde bylo provozováno až 10 lomů, dnes již opuštěných. V lomech se pracovalo ručně, výška lomové stěny byla většinou mezi 6 až 8 metry.
Pískovec se používal především jako stavební kámen a na hrubé kamenické práce. Po vytěžení homogenních bloků jej bylo možné použít na náročnější architektonické a sochařské práce. Škrovádské pískovce byly hojně použity v Chrudimi, kvádry se vyskytují na některých místech městských hradeb, z velké části je z nich postaven arciděkanský kostel Nanebevzetí P. Marie na chrudimském náměstí.
Architektonické využití je možné dokumentovat na deskách s figurálními a ornamentálními prvky, použitými na výzdobu průčelí Mydlářovského domu a na kamenném portále Khomovského domu na chrudimském náměstí.
Největší stopou po sochařském využití je pak Sloup Proměnění Páně na chrudimském náměstí, monumentální barokní morový sloup, který byl vytvořen v letech 1719 – 1732 místní kamenickou hutí.
Co se objevilo?
Dnes již nemáme možnost podívat se do nitra skal, tak jak měli přírodovědci ještě na začátku 20. století, kdy se ve škrovádských lomech kámen ještě lámal. O tehdejších zkoumáních a objevech nám zůstaly jenom písemné a fotografické záznamy. Stěžejním dílem pro dokumentaci geologických poměrů byla kniha chrudimských učitelů Chrudimsko a Nasavrcko. Díl I. Obraz přírodní (vydaná v roce 1906).
Zde bylo zaznamenáno, že v horních částech pískovců se nachází vrstvička bohatá na vápnité skořápky mlžů a hub, také zoubky žraloků. Místy byly dutiny vyplněny zvláštní jemnou hmotou, kterou kameníci nazývali „mozek“, popsanou v knize jako pravděpodobné zbytky chaluh. Dnes víme, že se jedná o chodbičky mořských živočichů typu raků a krabů.
Na zkameněliny nejbohatší pak byla nejspodnější vrstva pískovců, kde byly nalezeny schránky typických svrchnokřídových mlžů z rodu Inoceramus, zuby velkého žraloka a otisk spodku jeho obratle.
GVO Železné hory 2014
V rámci projektu Železné hory – GVO byla zhotovena informační tabule, umístěná v centru obce Škrovád, v blízkosti hospody. Nejlepší výchozy skal jsou asi 500 m jižně, podél řeky Chrudimky.