Kde jsme?
GPS: 49° 54′ 52.25″ N, 15° 33′ 4.39″ E
Nacházíme se v severozápadní části Národního geoparku Železné hory, přímo pod koncovou částí hlavního hřebene Železných hor.
Kde jsme geologicky?
Nacházíme se v Českém masivu, na okraji Středočeské oblasti, v místech výskytu přeměněných starohorních (proterozoických hornin). Místní horniny ukrývají svědectví o činnosti horotvorných pochodů a přítomnosti staré zemské pukliny, která je obohatila o zajímavé nerosty.
Co tu bylo?
- 545 miliónů let
Na konci starohor (proterozoika) dochází vlivem pohybu zemských desek ke kadomskému vrásnění, při kterém byly původní horniny vzniklé z mořských usazenin a podmořských výlevů lávy tlakově a teplotně přeměněny. Byla založena hluboká zemská puklina.
- 350 – 300 miliónů let
Na konci prvohor jsou horniny podrobeny dalšímu horotvornému pochodu (variské vrásnění), které opět změní jejich látkové složení a způsobí vrásovou deformaci jednotlivých horninových těles. Také jsou ovlivněny blízkostí rozsáhlého magmatického tělesa, které na ně působí svým teplem. Hluboká zemská puklina se stává přívodní dráhou pro horké roztoky a plyny, pocházející z rudodárných magmatických krbů.
- 25 miliónů let
V průběhu třetihor je území složené z pevných přeměněných hornin. Horniny se nacházejí v nestabilním prostředí, v blízkosti starého hlubinného zlomu, proto jsou hojně rozlámány a rozpukány. Alpinské vrásnění v jihovýchodní části střední Evropy, které formuje Karpaty a Alpy, je tlakovým impulsem k obnovení pohybu horninových ker až o několik set metrů, také dochází k odnosu pláště ze sedimentárních hornin.
Co je tu dnes?
Území je budováno přeměněnými horninami, které řadíme k železnohorskému krystaliniku. Jsou zde zastoupeny jednak méně metamorfované horniny chvaletické skupiny a dále pak horniny podhořanského krystalinika. Při pohledu na geologický řez ložiskem zjistíme, že se jedná o velmi pestrý komplex hornin, ve kterém jsou zastoupeny ortoruly, pararuly, fylity, svory, amfibolity, břidlice a také čočkovitá tělesa mramorů. Horninová tělesa jsou do sebe navzájem zavrásněná a navíc porušená hustou sítí puklin a tektonických poruch, které jsou projevem železnohorského zlomu.
Na tektonické pukliny je vázána uranová mineralizace, která se nachází především v žilách, prostupujících jemnozrnné biotitické ruly. Tatáž mineralizace se projevuje i na některých jiných blízkých místech v Železných horách, např. v Březince, která se nachází směrem na severovýchod.
Co ovlivnil člověk?
V roce 1964 byl otevřen uranový důl nazvaný ložisko Licoměřice, který byl provozován do roku 1986. V průběhu těžby zde byly vyhloubeny 2 jámy (dochovaná jáma č. 56 byla 217,1 m hluboká), důl měl 4 patra, jednu štolu (dlouhou cca 260 m) a další horizontální díla, která dosáhla délky 9 km. Ložisko bylo dobýváno výstupkovým dobýváním se zavezením vyrubaných prostor. Kromě toho vznikl u dolu rozsáhlý odval hlušiny.
Po ukončení těžby byl důl zlikvidován, podzemí bylo zatopeno a povrch odvalu byl zrekultivován a osázen lesním porostem.
Z dolu začala vytékat radioaktivní důlní voda, proto byla postavena dekontaminační stanice, která pracuje od roku 1991. Stanici provozuje podnik Diamo Stráž pod Ralskem, objem čištěných důlních vod se pohybuje okolo 100 tis. m3 za rok.
Co se objevilo?
Uranová mineralizace se nacházela především v žilách, kde byly zastoupeny hlavně minerály černé barvy – uraninit (oxid uranu) a coffinit (silikát s uranem).
Doprovodnými minerály byl nejčastěji pyrit (sulfid železa), sfalerit (sulfid zinku) a galenit (sulfid olova). Často se vyskytoval bílý kalcit a polohy zlatě lesklých kyzových břidlic.
Při těžbě bylo ověřeno 19 žil a zón s uranovou mineralizací. Celkem bylo vytěženo 383,3 tun uranu.
GVO Železné hory 2014
V rámci projektu Železné hory – GVO byly zhotoveny dvě informační tabule. Nacházejí se na jižním okraji obce Licoměřice v blízkosti autobusové točny. Asi 300 m východně, směrem do lesnatého svahu je možné vidět šachtu bývalého dolu Licoměřice, asi 300 m jihozápadně, v blízkosti potoka se nalézá úpravna důlních vod.