Kde jsme?
GPS: 49° 57′ 48.83″ N, 15° 38′ 6.31″ E
Nacházíme se v severní části Národního geoparku Železné hory, v místech, kde Železné hory přecházejí do plochého území Východočeské tabule. Hřbet, na kterém stojíme je budován zajímavými velmi odolnými horninami, které jsou dnes odhaleny díky starým lomům.
Kde jsme geologicky?
Nacházíme se v Českém masivu, na okraji Středočeské oblasti, v místech výskytu sedimentárních hornin prvohorního stáří, původní horniny se ukládaly v ordovickém moři.
Co tu bylo?
- 470 miliónů let
V ordoviku, na počátku druhého útvaru prvohor (paleozoika) se naše území nacházelo na jižní polokouli, v místech mělkého moře, které se rozkládalo v blízkosti velkého kontinentu Gondwana. Podnebí bylo patrně mírné až chladné, se zřetelnými výkyvy, které ovlivňovaly kolísání hladiny. Moře bylo obydleno bezobratlými živočichy, nejznámější zástupci jsou trilobity, ramenonožci, měkkýši a hlavonožci. Rostlinou říši reprezentovaly primitivní organismy typu řas.
Co je tu dnes?
V území mezi obcemi Jankovice, Lipoltice až Horní Raškovice jsou v úzkém pruhu zachovány horniny, které souhrnně nazýváme lipoltické souvrství. Co se týče stáří, pocházejí z počátku ordoviku a jsou součástí většího komplexu hornin zachovalých z prvohor, tzv. chrudimského paleozoika. Původní horniny byly vlastně nezpevněné mořské sedimenty – různé písky, občas s velkým obsahem křemenné hmoty, bahna a štěrky. Tyto uloženiny, které byly přinášeny do moře z přilehlých pevnin, byly ovlivněny dalšími geologickými pochody, takže dnes jsou z nich pevné, většinou šedé, místy červenavě až rezavě zbarvené (od sloučenin železa) horniny. Z písků vznikly pískovce a křemence, z bahen břidlice a prachovce a ze štěrků slepence (v hornině jsou vidět valounky). Horotvorné pochody ovlivnily rovněž uložení vrstev sedimentů. Původně vodorovně uložené sedimenty byly pomocí tlaků ohnuty a přelámány do jakýchsi šupin. V blízkém okolí Přelouče vytvářejí tzv. přeloučskou synklinálu, mají spolu se staršími kambrickými sedimenty mísovité uložení.
Stojíme na hřbetu, který je tvořen odolnými křemenci s vložkami slepenců a písčitých břidlic, který je pouhým zbytkem ordovických sedimentů, ty měkčí byly obroušeny geologickým časem a opět odneseny.
Co ovlivnil člověk?
Místní křemence sloužily našim předkům jako výborný materiál pro výrobu mlýnských kamenů (žernovů), kterými zásobovali celé království české. Největší rozvoj jejich dobývání byl v 17. století, od té doby jejich těžba klesala a lomy byly opuštěny. Většina lomů byla časem zatopena podzemní vodou a na jejich místě vznikly tůně („Návesní“, „Bezedná“, „Ovčí jáma“ atd.), které se staly se důležitým zdrojem vody. Ještě v 60. letech 20. století byl činný lom při jižním okraji obce, kde se získával kámen pro místní stavební účely.
Nejvyšší místo hřbetu se nazývá Vysoká skála (nadmořská výška 337,5 m). Bývala odsud vyhlídka na celé Polabí, směrem do české křídové tabule, vidět bylo Krkonoše a Orlické hory.
V současnosti jsou svahy Vysoké hory porostlé vegetací, která vyhlídku zcela zakryla. Na severovýchodním úbočí se rozkládají ovocné sady, na jihozápadním pak lesní kultura.
Co se objevilo?
Blízké okolí Horních Raškovic, ovlivněné i minulou činností člověka, která dala vzniknout romantickým tůním lemovaným skalami a potenciál místa s širokým rozhledem byl využit pro výstavbu rozhledny Barborky a vznik odpočinkového areálu. Rozhledna byla otevřena v roce 2004, v roce 2005 vznikla naučná stezka „Raškovické lomy“, která vede v okolí obce směrem na Vysokou skálu a zpět.
GVO Železné hory 2014
V rámci projektu Železné hory – GVO byla zhotovena informační tabule, umístěná na západním okraji obce Horní Raškovice, v blízkosti rozhledny Barborka při místní komunikaci směrem k Vysoké Skále.