Litošice

Slepence

Kde jsme?

GPS: 49°58’10.07″ N, 15°32’15.03″ E

Nacházíme se v severozápadní části Národního geoparku Železné hory, v místech méně skloněné severovýchodní strany svahu Železných hor.

Kde jsme geologicky?

Nacházíme se v Českém masivu, na okraji Středočeské oblasti, v místech zachování starohorních (proterozoických hornin). Místní horniny vznikly v prostředí našeho nejstaršího moře, v místech výskytu podmořských vulkánů, které vytvářely ostrovní oblouk.

Co tu bylo?

Co je tu dnes?

Území mezi Litošicemi a Sovolusky budují horniny starohorního (proterozoického stáří), které řadíme k sovoluské skupině železnohorského proterozoika. Nacházíme zde šedé jílovité břidlice (zpevněné jemnozrnné sedimenty), šedé droby (zpevněné hrubozrnnější sedimenty) a fylitické břidlice (slabě přeměněné jemnozrnné sedimenty).

K nejzajímavějším horninám patří litošické slepence, horniny zachované v blízkosti Křížového rybníka u Litošic. Jak už sám název naznačuje, jsou to horniny složené z různě velkých valounů (i několik decimetrů), které jsou stmelené mezerní hmotou.

V lesním porostu v okolí Litošic je možné narazit na skalky, které jsou tvořeny vulkanickými horninami. Jsou to zpevněné drobné úlomky sopečných hornin (tufy), ve kterých místy utuhla roztavená láva. Hovoříme o tom, že se zde vyskytují žilné horniny typu olivinických tholeyitů, metaandezitů a metaryolitů (dříve spilit-keratofyrová formace), místy v tufovém či tufitickém vývoji.

Co ovlivnil člověk?

Nacházíme se v krajině s velmi starým podložím, které bylo v průběhu věků podrobeno velkému odnosu a nyní je obroušené, zarovnané a zakryté mladším sedimentárním pokryvem.

Výskyt přirozených skalních výchozů je proto z hlediska geologického bádání velmi důležitý. Bohužel se vyskytují většinou v lesních porostech, kde brzy zarůstají vegetací a stávají se špatně dostupnými a nebo vegetace zcela zakryje geologické fenomény. Občas dobře poslouží drobné umělé skalní odkryvy, které vzniknou například při budování místních cest.

Co se objevilo?

Výchozy skalek litošických slepenců patří k typovým českým lokalitám starohorních slepenců. Litošické slepence budily velký zájem vědců, první výzkumy pocházejí z roku 1891 (Jan Krejčí). Studium valounů (horninové složení, stupeň opracování, jejich deformace) přináší poznatky o tom, co bylo před jejich uložením (např. pokud jsou valouny žulové, usuzuje se na přítomnost staršího magmatického tělesa, jsou-li rulové, musela proběhnout metamorfóza atd.).

O jejich původu se dosud vedou diskuze. Jedna z teorií usuzuje, že vznikly činností ledovce, který s sebou hrnul, obrušoval a hromadil valouny (byl by to jeden z důkazů starohorního zalednění).

Další teorie vysvětluje jejich vznik v mořském prostředí, jako výsledek podmořského skluzu valounovitého materiálu do hlouběji uložených jemnozrnných sedimentů.

Výsledky dosavadních průzkumů vulkanických hornin potvrdily, že horniny prošly následnou malou přeměnou (nízkou metamorfózou), pro kterou je charakteristická přítomnost některých minerálů (minerál pumpellyit a chlorit).

Haldička

Kde jsme?

GPS: 49°58’57.75″ N, 15°30’3.68″ E

Nacházíme se v severozápadní části Národního geoparku Železné hory, v místech méně skloněné severovýchodní strany svahu Železných hor.

Kde jsme geologicky?

Nacházíme se v Českém masivu, na okraji Středočeské oblasti, v místech zachování starohorních (proterozoických hornin). Místní horniny vznikly v prostředí našeho nejstaršího moře, v místech výskytu podmořských vulkánů, které vytvářely ostrovní oblouk.

Co tu bylo?

V průběhu starohor (proterozoika) se nacházelo toto území na jižní polokouli, kde bylo součástí moře v blízkosti pevniny Gondwany. V moři se usazovaly mohutné vrstvy sedimentů, občasně přemísťované podmořskými sesuvy. Zároveň zde probíhala podmořská vulkanická činnost spojená s výlevy podmořské lávy a výstupem horkých termálních roztoků, které obohacovaly horninové prostředí různými chemickými prvky, jako je síra, železo, mangan a fosfor.

Co je tu dnes?

Podél severovýchodního svahu Železných hor jsou zachovány slabě přeměněné horniny charakteru tmavých fylitických břidlic a drob s žílami a ložemi vulkanitů, které náležejí chvaletickému proterozoiku.

Uvnitř vrstevního sledu je uložena význačná poloha černých kyzových břidlic s čočkovitými ložisky rud železa a manganu. Rudonosné vrstvy jsou sedimentárního původu, obohacené minerálními roztoky, které mají původ ve vulkanické činnosti a následně byly ovlivněné tlakovými, teplotními a látkovými změnami při horotvorných pochodech. Území je označováno jako chvaletický rudní pruh.

Co ovlivnil člověk?

Nerostné suroviny chvaletického rudního pruhu byly těženy hlavně povrchovým dolem u Chvaletic, ale i v blízkém okolí Litošic proběhly v minulosti průzkumné nebo těžební aktivity. Těžbu manganové rudy započala v r. 1920 Pražská železářská společnost, těžba probíhala povrchovou dobývkou, z minulých dob zde již byly pozůstatky hlubinné těžby, jejíž přesná dokumentace nebyla dochována.

V letech 1945 až 1957 proběhl v širším území ložiskový průzkum, který byl uskutečněn v souvislosti s nutností zvýšit těžbu na ložisku Chvaletice. V té době zde byl proveden vrtný průzkum (vrt LT-6). V těchto letech byla již stará šachta zazděná. Pozůstatky těžby (prostor dobývky a odvaly) jsou v dnešní době zarostlé lesní vegetací, bývalé haldy tvoří v terénu malé vyvýšeniny.

Co se objevilo?

Materiál, který zůstal uložen na haldičkách a odvalech byl záhy objeven mineralogy. Od 50. let až do dnes se zde nacházejí mineralogicky velmi zajímavé ukázky minerálů ze skupiny fosfátů. Lokalita je unikátní výskytem různých generací fosfátů.

Z laického hlediska se nejedná o žádné pěkné minerály, většinou mají charakter hlízovitých nebo ledvinitých agregátů hnědavých barev (destinezit, delvauxit).

Některé minerály zde byly objeveny v České republice poprvé, pak se jedná o tzv. prvonálezy. V r. 1954 to byl minerál alabandin (sulfid manganu) a v r. 2004 to byl minerál koninckit (vodnatý fosforečnan železa).

GVO Železné hory 2014

V rámci projektu Železné hory – GVO byly zhotoveny dvě informační tabule, které se nacházejí na návsi v centru Litošic, v blízkosti kamenného menhiru z litošického slepence, umístěného zde již dříve obcí. Na kameni byla vyleštěná plocha, která umožňuje pohled na jednotlivé stavební součásti nezvětralé horniny. Nejlépe zachované výchozy litošických slepenců se nacházejí asi 500 m severně v lesním porostu v blízkosti Křížového rybníka. Skalní výchozy vpravo od lesní cesty vedoucí od rybníka směrem k Seníku byly očištěny a opatřeny kovovou cedulkou s nápisem SLEPENEC (GPS: 49°59.49622′ N, 015°31.12607′ E).

Pozůstatky těžby nerostných surovin se nacházejí asi 1 200 m západně od informačních tabulí, u silnice směrem k hájovně Vinice v lesním porostu.