Borek

Kde jsme?

GPS: 49°47’37.06″ N, 15°34’53.81″ E

Nacházíme se v severovýchodní části Hornosázavské pahorkatiny, v blízkosti hranice s Železnými horami, které tvoří lesnatou kulisu na severozápadní straně. V převážně zemědělsky využívané krajině stojíme na místě, které za svůj vznik vděčí zvláštnímu skalnímu podloží, které připutovalo z velkých zemských hloubek a činnosti těžařů kamene.

Kde jsme geologicky?

Nacházíme se v Českém masivu, na styku dvou velkých regionálních jednotek – moldanubika, které tvoří skalní podloží jihozápadního okolí a kutnohorského krystalinika na severovýchodě. Styk jednotek je tektonický, převážně zakrytý mladšími svrchnokřídovými sedimenty Dlouhé meze, které jsou uloženy v okolí řeky Doubravy. Skalní podloží obou jednotek zde tvoří převážně metamorfované horniny.

Co tu bylo?

Co je tu dnes?

Horninové podloží Borku je budováno přeměněnými horninami moldanubika, které vznikly regionální metamorfózou. Jsou to šedé až šedohnědé pararuly, ve kterých se nacházejí minerály biotit a sillimanit, místy také muskovit a granát. V těchto rulách je uzavřeno oválné těleso serpentinitu (hadce) a serpentinizovaných peridotitů (hlubinných magmatických hornin s velkým obsahem hořčíku, které podlehly specifickému přeměně (rozkladu) tzv. serpentinizaci. Jsou to tmavě šedé až černé horniny s typickou mřížovitou strukturou. Jihozápadní okraj serpentinitového tělesa tvoří poloha přeměněné horniny eklogitu. To je zřetelně páskovaná hornina, ve které se střídají rezavé polohy bohatší na granát s polohami bohatšími o tmavý minerál ze skupiny silikátů – pyroxen. Tato hornina je velmi houževnatá.

Co ovlivnil člověk?

Přirozený výchoz serpentinitu – Borecká skála byla předmětem ochrany již od roku 1956 (vzácné rostliny, které jsou vázány na výskyty hadců, byly chráněny od roku 1927). Na začátku 2. světové války byl v její bezprostřední blízkosti otevřen jámový kamenolom, který byl činný až do 90.tých let 20. století. Naštěstí respektoval ochranu svého blízkého okolí a výrazně nepoškodil přirozený hadcový biotop. V lomu byl dobýván kámen, který se přímo na místě drtil na štěrk používaný hlavně na stavby silnic. V nejhlubším místě lomu se akumulovala podzemní voda, kterou bylo nutné neustále odčerpávat, přítok podzemní vody byl po celou existenci lomu silný a působil těžařům nemalé problémy. Počátkem 90. let 20. století byl lom opuštěn, zastavilo se také výkonné čerpadlo a lom se začal zatápět. Na místě prašné lomové jámy vzniklo unikátně čisté jezero a hloubce přes 30 metrů, které se průběžně dále rozšiřuje do okolí.

Co se objevilo?

Možnost objevu zajímavých ukázek zdejších hornin a minerálů je dnes velmi omezena postupující vodní hladinou. A tak geologové a mineralogové přenechávají lokalitu sportovním potápěčům. V mineralogických sbírkách se vyskytují ukázky minerálů granátu, hydromagnezitu, vláknitý chrysotil a jiné, většina míst výskytu těchto minerálů zmizela pod vodní hladinou. Dnes je možné najít borecký lom i na Facebooku, kde si fandové potápění nahrávají své podvodní úlovky – kapry, štiky, medúzy a další vodní obyvatele a nebo dokumentují své sportovní výkony při objevování potopených předmětů, jako je kloubový autobus a jiné.

GVO Železné hory 2014

V rámci projektu Železné hory – GVO byla zhotovena informační tabule umístěná na severním okraji areálu bývalého lomu, který se nachází v západním okolí obce Borek.